Všechny články

Naši specialisté

Ján Polák

Celý život tvarovaný světem výtvarného umění jsem od konce roku 2024 začal spolupracovat s týmem KNIFESTOCK jako produktový designér se zaměřením na grafickou a ilustrační tvorbu. V této práci uplatňuji své dlouholeté zkušenosti při pomoci lidem, kteří potřebují posílit potenciál své značky či produktu, anebo si prostě jen chtějí do každodenního života přinést kapku umění.

„Janči, zvládl bys mi nakreslit…?“

Kreslení bylo pevnou součástí mé identity už od dětství. Bylo to to, co mi šlo nejlépe, a tak jsem si neuměl představit, že bych se v životě realizoval v něčem jiném. Pořád jsem něco kreslil. Většinou auta… dodnes mám slabost pro spojení mechaniky a estetiky, které představují.

Když jsem v prosinci 2007, rok před nástupem na střední školu animované tvorby, dostal svůj první počítač, otevřel se mi doslova vesmír možností. Od toho momentu běžel cracknutý Photoshop od kamaráda prakticky každý den. Různé požadavky něco nakreslit, vytvořit logo či jiné nápady od kamarádů a známých moje sezení před monitorem jen umocňovaly.

Cesta k ostří

Většinou jsem svět nožů sledoval tak říkajíc z dálky, ale díky mému dobrému kamarádovi, pro kterého byly nože součástí denní výbavy, jsem měl čas od času možnost nahlédnout za oponu. Uvědomil jsem si, že nůž není jen nástroj či doplněk každodennosti, ale pro čím dál tím více lidí i rozšíření a odraz jejich identity.

Mým prvním nožem byl Real Steel E77, který jsem si v roce 2016 jako 23letý student fakulty výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UK v Bratislavě koupil, abych měl na školním soustředění v přírodě čím oloupat jablko či uříznout větvičku.

Osvěta do světa

Na začátku studia na vysoké škole pro mě bylo nejdůležitější využít každou možnost držet v ruce tužku či štětec a zdokonalovat se v kresbě. Pedagogiku jsem bral spíše okrajově. I proto jsem se ještě v prvním ročníku přihlásil k přijímačkám na VŠVU (Vysoká škola výtvarných umění). Brzy se ale pro mě učitelský směr stal stejně důležitým. Uvědomil jsem si, že můj vztah k umění a kreslířské dovednosti mi dávají možnost realizovat se dál, než jsou hranice vlastního stolu. Na VŠVU jsem tak zapomněl a už se neohlížel. Zároveň jsem cítil, že studovat zdarma je svým způsobem dluhem, který mám povinnost vrátit společnosti, lidem, díky nimž jsem mohl získat a rozvíjet dovednosti, které pravidelně používám. Učení, osvěta mladých i starých a pomoc dětem překonat frustraci v období ztráty zájmu – kolem 11. roku, kdy jejich nároky na kvalitu kresby začínají převyšovat reálné schopnosti – by mohly ten můj dluh splatit.

Praxe s dětmi během i po studiu mi potvrdila, jak důležité je mít ve třídě člověka, který si s úctou k žákům – bez ohledu na věk – umí nastavit hranice a být pro ně autoritou, ale zároveň rovnocenným partnerem. Autenticita spojená s úctou dovede člověka, ale i produkt či výtvarné dílo, velmi daleko.

Skicák za pultem hotelové recepce

Studium jsem kombinoval s prací na hotelové recepci. Pravidelný kontakt s lidmi a komunikace s nimi mě trénovaly v angličtině, dodržování společenského kodexu a trpělivosti. To poslední hlavně během nočních směn, kdy bylo často nutné suplovat vyhazovače či psychologa… když lidem dáte dost prostoru, podělí se s vámi o své starosti, tajnosti, nebo i o prostředníček, heh. Noční směny mi zároveň umožňovaly věnovat se skicáři.

Hotelnictví je mi blízké. Cítím se v prostředí té tiché sofistikovanosti velmi dobře a práci na recepci jsem bral jako jistou formu divadla. Každá směna byla vystoupením. Vzory pro mě byly postavy z filmů jako Dannyho parťáci, John Wick či Grandhotel Budapešť. Práce s lidmi jakéhokoliv věku vás může hodně naučit… hlavně o vás samotných.

Staré mravy po staru

Láska k umění a jeho studium ve mně probudily lásku k architektuře a od ní je jen malý krok k lásce k historii. Jako asi u každého v mém věku, i moje dospívání, vkus a postoje z velké části ovlivnily filmy a videohry. Když v roce 2018 české studio Warhorse vydalo svou první hru Kingdom Come: Deliverance – RPG zobrazující české prostředí 15. století – zájem o umění a historii se rozrostl o zájem o šerm a evropská bojová umění.

Dlouho jsem tento zájem nijak nerealizoval, ale v roce 2020 jsem se konečně odhodlal a připojil se k nejstarší šermířské skupině na Slovensku, tovaryšstvu starých bojových umění a řemesel – Tostabur – ve kterém jsem od roku 2023 aktivním členem. Aktivním ve smyslu, když je čas a síla zvednout zadek a pořádně si zatrénovat.

Během několika let jsem nabyl cenné zkušenosti z italské i německé školy pod vedením mistra Petra Kozy, Jána Zeliny, Mika Weddinga či Marcuse Eccariuse, zaměřené na boj se studenými zbraněmi jako kord, obouruční meč či dýka. Šermířské či divadelní umění skupiny lze vidět i naživo na mnoha vystoupeních, díky nimž člověk zažije atmosféru středověku či renesance na vlastní oči, uši, ruce, nos i jazyk. Vyleštěnou čepel umím ocenit stejně jako vášeň, s níž jsou pracně vyráběny.

Moje EDC – Every Day Creativity

Při tvorbě využívám kombinaci tradičních a digitálních médií. Preferuji kresbu tužkou a vždy u sebe nosím tužku tvrdosti 2B – ani příliš tvrdou, ani příliš měkkou – můj oblíbený nástroj. Protože jde o suché médium, u kterého není třeba nosit barvy, umožňuje mi snadno skicovat kdekoliv. Stačí vložit tužku do kapsy, popadnout skicák A5 a mám vše, co potřebuji.

I když mi grafický tablet dává mnohem více možností a nástrojů, nejen v přípravných fázích rád využívám starý dobrý papír v podobě skicáku. Rád ho využívám při prezentacích projektů, kde slouží jako nahlédnutí do procesu navrhování. Pro lidi je věc hodnotnější, když mohou vidět proces její tvorby. Tradiční techniky mají v této digitální době jisté kouzlo a z mých zkušeností jsou mezi klienty, hlavně ve stadiu navrhování, velmi vítané. Jsou samozřejmě i případy, kdy se do tabletu pustím rovnou a celý projekt je tak od první skici až po finální render tvořen čistě digitálně.

Mým oblíbeným motivem jsou portréty. Zkoumání proporcí a porovnávání jednotlivých úhlů je jako detektivní hledání odpovědí či řešení hádanky. I díky portrétům jsem měl během studia možnost vystavovat své práce v Bratislavě či ve Vídni. Nešlo o žádné velké výstavy, ale vidět veřejnost procházet se kolem a zkoumat mé malby byl zajímavý zážitek, za který jsem své alma mater opravdu vděčný.

Výzvy na hraně

Navrhování pro komunitu nožířů soustředěnou kolem značky KNIFESTOCK je výzvou, která pravidelně testuje nejen mé schopnosti, ale i dovednosti a důvěru týmu, se kterým mám možnost spolupracovat. Když člověk pracuje s profesionály upřímně zapálenými pro oblast, ve které se angažují, je to na procesu tvorby i výsledném produktu opravdu vidět.

V mém osobním životě je humor doslova nástrojem přežití a přirozeně se určitým způsobem propisuje i do mé tvorby. Jsem rád, že mohu spolupracovat s lidmi, díky kterým není nouze o humor, parodii, odvahu a autenticitu designu spojenou se špetkou bizáru či šílenství. Díky tomu je nápadů téměř nekonečně a pocit, když designér uvidí na noži nebo jiném předmětu svou grafiku, je k nezaplacení.