Meče
(119)Meč, patří k nejstarším zbraním, jeho počátky sahají až do doby bronzové. Napříč historií a kulturami měl různou délku a tvar čepele a také rukojeti, byl jednoduchý nebo zdobený. Meč byl osobní zbraní každého majitele, pro kterého měl osobitý význam jako symbol moci, práva, rodový znak. Meč byl drahou záležitostí, proto si ho nemohl dovolit vlastnit každý. Čím byl majitel zámožnější a měl vyšší postavení, tím byla jeho zbraň propracovanější a více zdobená, celkově dotvářela jeho postavení jako i urozenost.
V každé kultuře má meč určitý význam, byl symbolem války i míru, splňoval obřadní funkci při korunovaci, při pasování - povýšení do vyššího stavu a často sloužil i jako nástroj katů. Evropské meče byly rovné, klasický rovný meč na sekání a bodání jako například vikingský meč, dvouruční skotský meč, římský meč Spatha, později odlehčený s úzkou čepelí meč Rapier a meč Kord určené k bodání, meč se zahnutou čepelí - šavle, často používaný na řezání a sekání. Orientální meče Persie a Indie měli více či méně zahnutou čepel, přizpůsobenou na jejich způsob boje. Z dalekého východu pocházejí proslulé japonské meče katany s mírně zakřivenou čepelí.
Kvalita mečů spočívala ve zpracování oceli a samotném mistrovi kováři, meč s damascénské čepelí patřil k nejkvalitnějším. Stávalo se, že mistři tajili postupy při výrobě oceli a díky tomu vznikly mnohé legendy.
S příchodem palných zbraní meč ustoupil a dnes slouží spíše jako ceremoniální zbraň, doplněk obřadní uniformy, dekorační meč do domácnosti či kanceláře, filmový meč, meč na historický šerm nebo meč na různé bojová umění.
